Jak se vyvarovat chyb při fotografování I: deformace fotografovaného objektu

Internet je plný pouček jak fotit a přitom kdykoliv otevřu stránky, kde by člověk očekával fotografie aspoň základní úrovně fotokvality, bez přehánění musím nevěřícně kroutit hlavou. Kromě jiných hrůz musím poukázat napoprvé na hrůzu nad jiné vyčnívající a to je deformace fotografovaného objektu.

Zapomeňte teď na expoziční hodnoty, vyvážení bílé a podobné záludnosti vyhrazené nadšencům a profíkům, a zkusme společně používat mozek, úsudek a vizuelní obrazový vjem snímaný "obyčejným" lidským okem a to i v případě, že foťák drží řadový člověk toužící po normální hezké fotce. Fotíme-li člověka, nebo neživý objekt, pamatujme vždy na to, že pokud jej chceme fotografovat bez deformací, musíme splnit základní podmínku:

Umístíme fotoaparát tak, aby byl ve středu vůči fotografovanému objektu a pokud můžeme, volíme delší ohnisko objektivu:

a) fotíme-li stojícího ženu či muže, umístíme fotoaparát do výše jeho pasu (středu objektu) pokud možno ve větší vzdálenosti a pokud máme objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností, umístíme spíše dále a přiblížíme si jej tak, aby byl v záběru celý. Pro větší vzdálenost (na hranici maximálního dosvitu blesku) bez obav použijeme vždy dosvícení bleskem - ovšem pokud se tak děje za umělého osvětlení, mějme na paměti že dojde k deformaci barev scény (kombinace světelných zdrojů s různou barevnou teplotou).

b) fotíme-li psa, kritická výše je výše jeho očí (nikdy ne výše). Nikdy proto neumísťujeme fotoaprát nad výši jeho očí, ale opět ke středu těla (až na vyjímky). Fotíme-li dogu, postačí nám podřep. Fotíme-li labradora, asi se v podřepu budeme spíše předklánět. Pidi plemena velikosti kočky jako jezevčík, Jorkširský teriér nebo Čivavu fotíme z lehu na podlaze foťákem opřeným o zem (upřímnou fotosoustrast předem).

c) fotíme-li stavbu, jsme většinou "v háji". Při fotografování katedrály Svatého Víta v Praze potřebujete více místa a plošinu, která by Vás nadzvedla o mnoho desítek metrů nad běžný terén - jedno ani druhé není dost dobře proveditelné.

Příklady:
a) Foto postavy sedící - foťák je v rovině bříška a konce hrudníku:


a) Foto postavy stojící:


Pěkné, že ano? :o) Všimněte si, že mírný podhled (foťák ještě níže) ani trochu nevadí...

b) fotka psa - fotoaparát byl umístěn v rovině očí a částečně "lže" přestože jde o delší oniskovou vzdálenost. Hlava a hrudník psa je větší než ve skutečnosti, opticky větší oproti předním nohám jen proto, že je o chlup "blíž"objektivu.


Dobré světlo :o)